Využití AI v literární tvorbě

Umělá inteligence se stále rychle rozvíjí a kdo ví, kde se tenhle rozvoj zastaví. Využívají ji téměř všichni, od běžných uživatelů až po státní organizace včetně těch vojenských. Tento článek má však pouze nastínit můj pohled na její vstup do umění jako celku a vysvětlit, jak ji využívám při psaní knih. Protože tvrdit, že na AI nástroje během psaní nesáhnu, by byla lež.

Několikrát jsem slyšel narážky, že dnes jde prostě zadat do AI prompt a kniha je hotová. To je dost přehnané. I kdyby to byla pravda, považuji za amorální něco takového vydávat za skutečné umění a původní tvorbu. Při maximální možné míře tolerance jde o to nejlacinější umění. Ale formy laciného umění se ve společnosti objevovaly s masovým rozvojem průmyslu i předtím. Zkuste zajít do některého z řetězců s nábytkem a bytovými doplňky. Narazíte například na nepřeberné množství hrnečků, talířů, obrázků, květináčů… no prostě všeho, na co si jen vzpomenete. Je to proto, že s masovou výrobou je možné vyrábět poměrně hezké věci za málo peněz a téměř každý si tak může dovolit mít hezky vybavený byt. Podobně je tomu s oblečením. Kolik z nás utrácí za takzvanou „rychlou módu“ prostě proto, že to nestojí moc peněz a zároveň to vypadá dobře? Jenže i tak se najdou lidé, kteří rádi zaplatí za kvalitu a ruční práci, ať už kvůli kvalitě samotné, anebo proto, že mají něco jedinečného. Třeba máte doma jen jeden jediný originální obraz, hrnek, který vznikl v rukou hrnčíře, pár kousků drahého oblečení od známého návrháře.

Umělá inteligence určitě nevytlačí umění. Stále se najdou lidé, kteří budou chtít originalitu vytvořenou člověkem. Jen dělá umění ještě dostupnější a tvárnější pro masy. Například se roztrhl pytel s AI reklamami, které vypadají všechny naprosto stejně. Zhoršují vizuální smog? Ne o moc. Naopak jich bude brzy tolik, že se lidé začnou obracet zpět na grafiky, aby jim vytvořili něco jedinečného. Průměrnost moc neláká.

Co se týče psaní knih, popravdě jsem ani nezkoušel zadat prompt stylu „napiš mi knihu o 300 normostranách na téma XY“, ani to zkoušet nebudu. Pro mne je psaní v první řadě zábava, koníček, při kterém svou hlavou a následně prsty na klávesnici tvořím vlastní dílo, které tu bude dlouho po mně. Cílem nikdy nebyla extrémní monetizace, byť nějakou korunu navíc mi to přineslo (pro představu: za prodanou knihu mám tak na kafe v levném automatu). Proto si knihy, povídky a články píši sám. Ale mám u toho otevřený AI nástroj. K čemu?

Rychlost hledání AI je nesporně větší než naše vlastní. Jsem jen člověk a nemohu vědět všechno. Když píšu, mám představu o příběhu, postavách, událostech, scénách atd. Pokud mé znalosti stačí, napíšu část úplně sám. Pak jsou nějaké technické detaily, u kterých si nejsem jistý, a stačí se kouknout přes Google, protože vím přesně, co hledám. Jenže pak se objeví složitější technikálie. Například letecké souboje. Nejsem pilot a jen jednou v životě jsem letěl na předním sedadle vrtulníku. Takže potřebuji spoustu věcí dohledávat a tady je dobré se ptát vycvičené AI, která rozumí mým potřebám. Rychle najde potřebné věci spolu s odkazy a místo složitého pátrání mi naservíruje články pod nos. Dokáže třeba obratem spočítat rychlost a čas přiblížení střely do určitého bodu, zatímco já si promýšlím, jak bude scéna dále pokračovat. Nebo zvládne mnohem rychleji hledat v mých rukopisech údaje, které si přesně nepamatuji, a dodat mi je s krátkou citací, podle níž si pasáž hned najdu (magické Ctrl+F) a můžu si ji o to rychleji pročíst.

Pointou je, že mi urychluje práci, ale nevytváří obsah za mě. Zakládám si i na kontrole odborníků a nezaujatých čtenářů, kteří vnášejí další lidský pohled. Například ve druhém díle NMN Společně k vítězství kontroloval letecké souboje mimo jiné i pilot JAS-39 Gripen. I korekturu provádí korektor, nikoli umělá inteligence.

Jinou stránkou je moje vizuální tvorba. Není vůbec tajemstvím, že ji vytváří AI. Důvod je naprosto jednoduchý. Neumím kreslit a nemám ani čas se to dlouze a složitě učit. Pro mne jsou obrázky a videa doplňující vizuální pomůckou světa NMN. Podobně vznikly i obálky zatím dvou knih, ale o tom, jak spatřily světlo světa, někdy jindy.

A tady se dostávám k té masové dostupnosti umění pro všechny. Já to používám na vizuální doplnění. Ale od známého jsem slyšel i o jiném využití AI v literární tvorbě. Má malé děti a na přání nechá AI vytvořit krátkou pohádku na vybrané téma, kterou může dětem před spaním přečíst. A já říkám: proč ne? Proč by rodič nemohl na základě oblíbených témat a přání svých dětí nechat AI vytvořit pohádku na míru? Svůj účel to plní. Podobně někdo třeba vytvoří vtipný obrázek podle nápadu, který ho napadl. Není to opravdové a kvalitní umění, ale chvilkové potřebě to poslouží.

Umění je stále umění. Některé má své kvality, jiné je brak. Lidé stále budou chtít obojí. Naopak si myslím, že přemíra toho levného, masově vyráběného přitahuje lidi stále více zpět k původní lidské a hlavně unikátní tvorbě. Umělci se nemusí bát, že by neměli na chleba. AI potřebu originality nezničí.